Měli jste někdy Kingswood nebo Sommersby? A zajímalo vás, jak to má chutnat bez těch éček a glukózovo-fruktózových sirupů? Mě ano, proto jsem se rozhodl letos vyzkoušet vyrobit vlastní cider.
Na tomto místě bych rád poděkoval Ondrovi Kopičkovi za jeho podrobný návod jak z obsypané jabloně udělat dobré pití. Dost mě to inspirovalo (ve smyslu „zní to jednoduše, tak to asi bude jednoduchý, a malovat se kdyžtak občas musí“).
První na programu dne bylo všechno nastudovat, v čemž mi pomohly jednak stránky Winepunk výše oslavovaného autora, jednak fórum Domácí cider, kde se schází podobně postižení lidi. S trochou teoretických znalostí (je tam cukr > čas > není tam cukr a motá se z toho hlava) jsem se vrhl do hledání stromů vhodných k de-jablkaci.
Co čert nechtěl (a nebo možná chtěl, uvidíme kolik zažiju ve sklepě explozí), na skoro-rodinném pozemku jsem narazil na jabloň obsypanou až po zem. Doslova, protože jedna z hlavních větví se urvala. Jablka jsem tak zachránil před jistou zkázou. Nebyla to sice ukázková jablka na cider, ale na první pokus dobrý. S úrodou jsem se vydal vstříc zpracovatelské kolonii „U Halíčků“.
Po přijetí (a přivítání s prarodiči a Bohoušem – ta chlupatá věc na další fotce, bude o ní řeč dál),následovalo očištění jablek a jejich zvážení. Na cider bylo nachystáno 70 kilo červenožlutozelených šišoidů.
Dalším krokem byla destrukce. Totální. S politováním musím oznámit, že nepřežilo byť jen jediné jablko.
Když už máte dva lavory takové lahodné drtě, začnete přemýšlet o tom, jak z ní dostat co nejvíce moštu. Pro lis jsem se musel vydat až … o několik baráků dál k pratetě (tu taky zdravím a děkuji za spolupráci). Vést po dědině na kárce lis je pro měšťáka celkem nová zkušenost – řekl bych že o dělání moštu u Halíčků se na druhém konci dědiny vědělo dřív, než jsem tam dojel. Ale zpět k odšťavňování.
Pokud jsem to ještě nezmínil, veškeré zde uváděné činnosti jsem dělal poprvé v životě, stejně tak lisování. Vrchního kontrolora dělal Bohouš, protože na to má zřejmě čich. Na tohle a na průsery (postupně odhaluju sekundární zápletku).
Po třech várkách v listu už se na mě smál krásný žlutohnědý výsledek celodenní činnosti, který jsem pro jistotou zapomněl vyfotit. Tak tu přikládám aspoň druhou část výroby, která už tak vábně nevypadá, je ale dobrá pro prasata a pro hnojení.
Co se dělo dál? Mošt jsem rozdělelil na hlavní kvasný demižon, mošt na doplňování, zákvas a mošt k přímé spotřebě. Po důkladném přepočtu jsem vyrobil 31,2 litrů výborné jablečné šťávy. Při dobré konstelaci hvězd z toho bude 20 litrů cideru, čili čtyřicet půllitrovek. Držte palce, budu informovat.
Děkuji všem, kteří mi pomáhali při realizaci tohoto podzimního projektu.
I Bohoušovi, který mi večer z kuchyně nepozorovaně odnesl dva řízky, potvora!
Aktualizace:
Jak to vlastně dopadlo? Inu, vyrábět cider není jen tak. Kvašení proběhlo správně a řízeně. Jenže se ukázalo, že jablka měla poměrně málo cukru a výsledný produkt byl tak spíš nakyslá šťáva bez chuti a alkoholu. Samozřejmě musíte být připravení na to, že to poprvé nejvyde a cider bude vyžadovat více pokusů. Pokud nejste ten typ, co by opakovaně experimentoval, udělejte si z jablek raději mošt (nebo štrůdl) a jako cider ochutnejte třeba Rossbach.