Jak jsme rušili milence u přehrady aneb Projekt Octavia

Mám za sebou zatím nejnáročnější, nejstudenější, nejzábavnější a bohužel i nejdražší projekt. Rozhodl jsem se tedy krom standardního „tady je výsledek“ popsat, jak fotka vznikala a proč si zasloužila tato čtyři nej. Takže, co potřebujete vědět, než se vydáte fotit v pěti stupních v noci k přehradě?

Příprava

Nudná fáze před samotným focením, kterou se ale nevyplatí přeskakovat. Potřeboval jsem si ujasnit, co vlastně chci fotit. Na začátku byla představa nočního záběru na světlomety auta a obrys postavy před nimi. Pak mě napadlo přidat trochu dýmu, aby fotka získala tajemnější nádech. Dobré je si najít nějaké podobné fotky na internetu (ne, opravdu nejste jediní, koho něco takového napadlo fotit) a inspirovat se. Svícením, kompozicí nebo nádechem celého snímku.

Jakmile víte, co budete fotit, potřebujete sehnat příslušné rekvizity. V mém případě to znamenalo auto (o které se postaral kamarád ze školy Tom), osvětlovací techniku (zde děkuji kolegům z nejlepší foto-firmy™ ZONER software) a dýmovnice. Vzhledem k mé pověstné neochotě řešit věci s předstihem jsem dýmovnice sháněl dvě hodiny před startem focení, takže se podařilo sehnat spíš dětské dýmovničky. Když o tom zpětně přemýšlím, nebyl to zase tak špatný tah. Člověk se zahřál běháním od dýmovnic k foťáku a navíc měl šanci několikrát opravit případné chyby.

Pokud plánujete složitější projekt, je dobré si domluvit také někoho, kdo vám pomůže při realizaci. Mé díky patří kamarádům Radkovi a Tomovi, bez jejichž oběti v mrazivém počasí by žádné fotky nevznikly.

Na místě

Pokud nejste zkušený fotograf, který už něco podobného fotil, připravte se, že vše bude jinak, než jste si naplánovali. Teplota najednou nestačí (parkoviště je vedle přehrady, takže je pěkně čerstvo), vítr se snaží každou chvíli shodit stojany s blesky, kolem co chvíli projede páreček v autě hledající klidné místo za Brnem (k povídání si, samozřejmě). Navíc je všem zima a začínáte hrát o čas. Je potřeba tedy co nejdříve sestavit kompozici, nastavit světla a najít vhodnou expozici (uvědomit si, že fotíte kombinaci přirozeného světla z halogenů a záblesků, je základ).

Typický případ zjištění, se kterým jste nepočítali. Světlomety auta nám do fotky začaly kreslit nepříjemné odlesky. Bude potřeba najít lepší úhel, pod jakým fotit.

K samotnému focení se bohužel váže jedna smutná historka, podařilo se nám chvíli nedávat pozor a jeden z blesků na stojanu se poroučel na zem. Dle Murphyho zákonů samozřejmě ten nejdražší. Tím se mi výrazně usnadnil výběr mezi novým objektivem a dalšími softboxy. Takže nezapomeňte – pokud fotíte venku, vždy stativy zajistěte. Tím spíš, pokud používáte deštníky nebo softboxy, které si o výlet ve větru vyloženě říkají.

Osvětlení

Dřív, než nám zmrzly všechny končetiny, podařilo se nám najít vcelku rozumné rozmístění světel, kdy jsme pomocí tří blesků osvítili jak podstatné hrany auta, tak člověka před autem. Nakonec jsme rezignovali na pouhou siluetu ve světlometech a dostali se spíš k portrétu s atmosférou. Následující nákres rozmístění techniky vám může napovědět, pokud sami s blesky v exteriéru experimentujete.

 

Velký softbox (poslední přírůstek do mé výbavy) umístěný vysoko na stativu měl na starosti vykreslit linie auta. Blesk nasměrovaný do odrazného deštníku měl na starosti osvětlení především postavy (byla v podstatě zády k softboxu, takže by byla utopená ve tmě). Na závěr jsme přidali ještě třetí blesk na zem. Nehledejte v tom hlubší význam, došly nám stojany a čelo auta se nám stále zdálo moc utopené ve tmě. 🙂

Umístění dýmovnic bylo experimentováním s povětrnostními pomínkami. Oblíbená kratochvíle byla zapálit dýmovnici a sledovat, jak vítr žene dým přesně na opačnou stranu, než potřebujete. Tip: Pokud máte větší odraznou desku, hodí se na kouřové signály. 🙂 Zde přidám ještě jedno varování. Dýmovnice jsou pyrotechnika, můžou poškodit vaše vybavení barevným kouřem nebo jej přímo poškodit plamenem. Dávejte si na vybavení pozor a dodržujte bezpečnou vzdálenost (nákres rozmístění je pouze orientační).

Výsledek

Jako nejlepší fotografii z celého večera jsem vybral jednu z posledních (tak už to bývá), kdy se dým na chvíli roztrhl přesně v místě, kde jsem to potřeboval. Diagonální osvětlení (zleva zepředu zdola a zprava zezadu shora) spolu s dvoubarevným dýmem (červená a modrá dýmovnice) se postaralo o docela zajímavý efekt, kterému jsem ještě pomohl v Zoner Photo Studiu 17. Co bych to byl za marketingového manažera bez trochy reklamy. 🙂

Výsledná fotografie. Canon 60D, Tamron 17-50 f/2.8 na F3.5 a 37 mm. Expozice 1/4 s a ISO 100. Post-process v Zoner Photo Studiu 17. 

Poučení pro příště?

Zejména nepodcenit přípravu. Každá věc, kterou opomenete naplánovat nebo zohlednit v teple domova, znamená kruté minuty nebo desítky minut venku v zimě ve tmě. Ať už je to nedostatečné naplánování kompozice nebo nezkušenost při nasvětlování větších scén, všechno vás zbrzdí. Není také dobré si na začátek brát příliš velké sousto – pokud jste nikdy s blesky nefotili, zkuste to napřed čistě jenom s postavou. Promrznete stejně a budete mít mnohem méně faktorů, které mohou selhat (a často selžou). Celý projekt koneckonců není o tom, jestli vznikne fotka dobrá, pěkná nebo úžasná. Jde o to, že jsme si zkusili spoustu nových věcí a poučili se do budoucna. A snad se mi podařilo pár rad předat i v tomto článku.

Máte za sebou podobné fotky? Pochlubte se v komentářích. Udělali byste něco jinak? Napište co – každý komentář, i ten konstruktivně negativní, uvítám.